Zpráva z ITT 2009

Jubilejní 5. Ročník Illegal Tourist Trophy Tour je již minulostí. Bude zapsán v análech (a to není narážka na výstřelky Jirky Hudlera) písmem rozpitým, mastným a kapánek roztřepaným, nicméně jasným a zřetelným. Možná bude tento text částečným vysvětlením pro manželky, přítelkyně a další bohužel nezúčastněné, kteří s podivem sledovali navrátivší se účastníky této prapodivné kratochvíle, choulící se ihned po vstupu do rodinné ubikace k dávno vyplému topení a shánějíc solvinu a rejžák mumlali pod vousy něco o té svini proradné, co neumí objednat počasí. Pokusím se tedy nezaujatě a s vtipem sobě vlastním popsat ten víkend, který nemnohým ujasnil, že jezdit na motorce není jen bohapustá frajeřina, ale mnohdy řehole a výkon hodný Špotny na Olympiádě, nebo toho magora z Jamajky, co kluše rychlej jak velbloud...

Letos jsem se snažil. Bůh ví, kolik času jsem strávil zapichováním špendlíků, pročítáním nekonečných blábolů o krásách Vysočiny a kolik cigaret jsem s logaritmickým pravítkem a kalkulačkou nad spletí čar a poznámek do svého již tak zhuntovaného těla vpravil. Ale trapné poznámky účastníků minulého ročníku o určitých nedokonalostech v organizaci akce a přípravě itineráře mne vybičovaly ke snaze docílit dokonalosti... Marně... Zase tam kdosi remcal, nespokojen a uondán... A na to konto prohlašuji: Dyť kvůlivá tomu tam blbečci jezdíte, že se jenom nechlastá a nesedí na řiti, ale je nutné mozkovnu zapojit, abyste úkoly náročné splniti mohli a v cíli tak nejednu pochvalu od závidějících spoluzávodníků sklidili a sami se po ramenou poklepati mohli, bo to za vás nikdo jinej neudělá!

Tedy k věci. V pátek jsem odpočat prožitou dovolenou, kteroužto jsem si za účelem psychické přípravy před ITT naordinoval, dorazil v čase brzce odpoledním do kempu v Kunžaku. U brány přátelsky poklábosil s majitelem a ujistil ho, že skupina, která postupem času dorazí, je výběrem inteligence a krásy české populace a ne, jak se mylně domníval, bandou retardovaných motorkářů. Důrazně jsem ho ujistil, že tu brokovnici může klidně schovat a své patnáctileté dceři s důvěrou prodloužit řetěz alespoň k futrům. Vše pochopil, nezlobil, ale stejně mě stáhl skoro o 8 stovek, prej pro jistotu... Konečně jsem do puntíku pochopil heslo "důvěřuj, ale prověřuj".

Na terase hospůdky již první příchozí debatovali o pravidly stanovených tématech a nováčci sondovali po matadorech ITT konkrétní informace k minulým ročníkům, snažíce se tak získat alespoň mírnou výhodu, potírající jejich první účast. Bohužel jediný, kdo již ITT zažil jako závodník byl Sharp, kterej toho ze sebe stejně moc nevysypal, bo si pamatoval akorát tak značku piva na Pohádce a jméno svýho Baťůžka, protože to byl výjimečně chlap... Ale doba kráčela dál, přijížděly další a další alegorická vozidla a na terase začalo být těsno. Obsluha mlela cosi o dešti a nutnosti sklidit zahrádku, což mi vzhledem k pevně postavené konstrukci na železobetonovém základu připadalo dosti zcestné. Teprve později jsem pochopil, na čem ti hoši fičí, a že ne všechno, co řeknou, myslí vážně. Pokud by tomu tak bylo, platili bychom všichni v eurech, nebo v naturáliích. Nicméně diskuse se již rozvinula v několika debatních kroužcích, z nichž namátkou vybírám skupinu osazenou nováčky - Zdeněk+Irča, Guzzini+Cůca, Icing, Jindra s Luckou a dalšími, kteří se pomocí nepovolených prostředků pokoušeli z organizátora získat důvěrné informace k sobotnímu závodu.

Za velkou zmínku stojí skupina Zip, Ema, Bergr, Kytička+přítel - tady už to bylo přátelé o něčem jiném. Profesní debata odborníků z Novy při závodech motoGP by byla označena za rádoby tlachání výrostků na Simsonech v porovnání s poutavým vyprávěním Zipa o cestě z Indie, a to prosím po vlastní ose. Jojo, to si nedělám prdel, ten magor jel vážně na mašině... Sice jen od tam sem, ale i přesto to bylo krásných 9500 km územím nám neznámým a řeknu vám, hltal jsem ty příhody s výrazem roběte se zmrzlinou na chodníku. Možná by Zipe nebylo od věci, kdybys taky vyplodil nějakou reportáž a podělil se se čtenáři, určitě by to stálo za to !!!

No a třetí skupinu, o které se dovolím zmínit, je banda ožungrů vedených rádoby abstinentem Slamem, podporovaným hladinu alkoholu na hlavu dorovnávajícím přítelem (ješte tehdy) Fernetem. Přátelé, já teda nevim, jaký znáte lidi, ale tenhle kluk ať mi leze na oči nejdřív tak napřesrok v srpnu, bo moje rodina potřebuje nějakýho živitele. Von by mě byl schopnej odrovnat do konce roku, kdyby teda bydlel poblíž. No nebudu to protahovat. Párkrát na mě békl jak na "Zelené vlně Hvězdy" – "Póď na panáákáá", čemuž jsem, nevím proč, neodolal... Pak se dožadoval odplaty, tak abych ho měl z krku, jsem mu fernet objednal do dvoudecky... No a tím musím s popisem pátečního večírku skončit... :-)

Sobotní ráno bylo úžasné... Mlžný opar se lehce válel nad rybníkem, nad hlavou se mi válely tři ožralé spací pytle a já, pln dojmů a očekávání... zjistil, že hospoda otvírá v 9.00. Kurev sedm, to prostě jedno ITT nemůže být bez chyb? Já ty Matěje nechápu, tak oni ví, že v 9 je start a že se těch 50 lidí potřebuje nažrat a oni nejsou schopní otevřít o hodinu dřív. No už mám návrhy, jak to napřesrok vyřešit. Nicméně na druhou stranu zaplaťbůh za to, bo hafo hladových jedinců, kteří po otevření oka a zjištění situace zamířili na benzinu doplnit potravu, kofein a zásobu kondomů, mne dokonale vzbudila a já tak byl schopen mírně před devátou stanout na předem stanoveném startovním roštu a očekávat závodníky. Zkušenosti minulého ročníku byly potvrzeny a oni tam stáli (ne všichni, Wena sere na start, stejně vyhraje, o minuty mu nejde). Tváře plné očekávání... mechanici snímající teplé hadry z okruhových slicků, mažoretky s oteklýma očima, nic nechápající diváci a kolemjdoucí... a ve středu já, odhodlaný a pod vlivem... s náručí itinerářů a vědomím, že jsem absolvoval několik kursů sebeobrany a v případě napadení mám alespoň nějakou šanci...

A až řeknu "včíl, tak půščáš, doktore" – jistě vám tato replika není neznámá, ovšem je to jedna z jednodušších. Ne tak tomu ovšem bylo na itinerářích. Letos, jak se tomu můžete v náhledu přesvědčit, bylo vstupenkou do závodu zodpovězení otázky z divadelní a filmové historie. A řeknu vám, jak jsem si myslel, že to bude alespoň pro polovinu startujících oříškem, tak jsem se v tomto ohledu mýlil. Odpovědi se sypaly rychlostí meteleskumbleskum a jelikož jsem byl shovívavý a uznal i lehce nepřesné odpovědi, většina odjela s itinerářem označeným -30, což zaručovalo všem téměř stejnou výchozí startovní pozici... Kolem deváté se dostavil, jen tak na okraj, Wena, "vylosoval" si předem připravený itinerář a s takřka dokonalou schopností mě v tomhle nasrat odpověděl briskně na jednu z nejtěžších otázek. V té chvíli jsem byl přesvědčen, že zase "jede po míse". K mému překvapení se ovšem všichni neusádlili na stroje a nevyrazili do terénu. Dbali totiž mé rady přečíst si itinerář důkladně a popřemýšlet o trase a kontrolách. Jak se později ukázalo, většině to přineslo ovoce. Jak Fernet, tak Kim, i když odjížděli mezi posledními, důkladným rozborem situace i za cenu časové ztráty spíš získali, než ztratili. Oproti tomu třeba Číkus, který na to šel vědecky, pomocí internetu, GPS a spousty telefonů přátelům, sedícím u PC, nedojel v časovém limitu a byl tak diskvalifikován. Opět se zde ověřilo, že vlastní hlava je mnohdy lepší, než veškerá moderní technologie. A tak jsem vyprovodil posledního závodníka, dal si v klidu snídani a vyrazil za lehkého deštíku s doprovodným Merlinem směr Pohádka, vstříc druhé, nepoměrně zajímavější části ITT.

Pohádka nemá své jméno náhodou. Žijí tam milí lidé, motorkáře mají rádi a již drahnou dobu nám tolerují veškeré výstřelky, spojené s organizací ITT na vlastním pozemku. Po příjezdu a prvním pivu mne zarazila fest mrda do jednoho z okolních kopců a následně prezidentova slova "jojo, dle internetu má celej den chcát jak kráva"... Von toho Jarda taky vypije docela dost, ale s počasím má rozhodně zkušenosti, jelikož přesná časová posloupnost i intenzity deště proběhla přesně dle jeho propozic. Což o to, mě to v tom okamžiku, pod střechou, vykoupanému, převlečenému, zasypanému, bylo v podstatě jedno, ale když jsem si představil, co se asi děje na trase závodu... Prostě kdyby mělo bejt 30 dní tropický vedro a jeden den pršet, tak hádejte, na kterej den to asi vyjde... A letos to tedy vyšlo fest. Lilo jako z konve, intenzita deště se zvyšovala a mě se zmenšovalo ego i důvěra ve schopnosti ubránit se divokému davu.

Z letargie mne probral příjezd kolegy Romana, některým známému z mé svatby, kterýžto dorazil se svým vehiklem na motání čuněte a obrovskou masovou náloží na točící jehle. "Hele, Čendo, kilo neměli, tak sem vzal 130, na jehle je toho 85 kilo"... Já tady snad těch teček měl dopsat víc, bo ta mezera v komunikaci, doplněná pohledem na tu hromadu masa, byla nekonečná. Vzhledem k předpokládanému počtu lidí na večerní trachtaci a tím pádem poměru cca. 1,3 kg masa na osobu, jsem byl přesvědčen, že ráno vyhodíme spoustu materiálu, který by byl schopen v indických krajích uživit rodinu půl roku a to i při nezřízeném obžerství. Nebylo tomu tak, trošku předběhnu. Roman prostě dovede to prase udělat takovým způsobem, že člověk sežere kilo masa, ani o tom neví a ještě má hlad. No prostě až na nějaký kousky se to čuně sežralo. Do teď to nepochopím a na příští ITT sháním tele. Čekání na první závodníky zpestřil Merlin ještě sportovní vložkou pro prezidenta a jeho následovníka. Obětujíc vlastní stroj, se kterým šlehnul na asfalt, soutěžilo se ve schopnosti tento opět uvést do stavu svisle erektivního. Nutno dodat, že této úlohy se všichni zhostili s úspěchem a stroje se to nijak nedotklo.

A JIŽ NÁM PŘIJÍŽDĚJÍ PRVNÍ ZÁVODNÍCI !!!
Ne, tak zpět, to si jen Aťaska zase vyjela na vejlet, mě to bylo nějaký divný, že by tam byli tak brzy. No vono se zrovna okrajovalo první maso, tak se nebylo čemu divit. Ale jako předzvěst to zafungovalo, bo zanedlouho se skutečně začali sjíždět první účastníci tohoto mokrého závodu. No nejsem žádnej Víveg, nedokážu to zcela dokonale popsat, ale v tomto okamžiku jsem frázi "jezdím pro radost" pochopil ve zcela jiných rozměrech. Slejzalo to z těch motorek jak nehty ve svěráku a motali se po kempu jak špina v kýblu. Remcali jak teta Filoména z Olomóca a když jsem se zeptal, jestli půjdou do bazénu, protože za to získají časový bonus, bál jsem se, že dostanu bez výstrahy na plocho mečem. No fakt to bylo drsný, promočení byli na kůži, většině pouštěly jejich oblečky barvu, takže jsem spíš vítal skupinu horníků po těžké směně na dolu Rudý říjen, než účastníky víkendové kratochvíle. V tuto těžkou chvíli jsem kvitoval s povděkem snahu některých jedinců ještě závodit a nahnat minuty a to prohlašuji vážně a bez jakýchkoliv narážek. Sám jsem prožil 600 km v dešti bez nepromoku a  vím, že přežít to a dojet je záležitost spíše vůle, nežli chtíče zvítězit. Našli se ovšem i tací, kteří se oprostili od nepřízně počasí a jali se dotáhnout svůj závazek až do vítězného cíle, těmto budiž přiznána pocta a dík, že vlajku soutěživosti udrželi i za těchto podmínek.

A tak se víceméně bez remců dostavila většina závodících do cíle, odevzdala své promočené itineráře, vypili své povinné cílové nápoje a většina nakonec také skočila do toho bazénu, vědíc, že tím spíše zbaví své svršky, pokud je na sobě měli, nepříjemných náležitostí celého, tak deštivého dne. Nelze se divit, že poprvé v historii ITT některé posádky a jedinci do cíle nedojeli. Zvláště při letošní náročnosti itineráře je jasné, že při zjištění prvního orientačního omylu a tím nutnosti prodloužit předem proklamovanou délku závodu o desítky, ba i stovky kilometrů, někteří vzdali. Nyní, s odstupem času to chápu a omlouvám se těm, kterým jsem na skrečující SMS odpovídal, ze sucha a s pivem na stole, slovy nelichotivými, až dehonestujícími. Naopak děkuji těm, kteří ač zvolili cestu domů, tak svá těla ve vaně, případně pomocí přítelkyň prohřáli a večer dojeli na Pohádku alespoň sežrat to prase a převzít si ceny útěchy!!!

Jelikož byl letos poprvé stanoven limit dojezdu do cíle a nebylo tak nutné čekat na opozdilce, mohl jsem krátce po sedmé zasednout již za asistence manželky a prezidentovy neváznoucí obsluhy ke stolečku a počítat a počítat. Venku se zatím žralo a žralo, trošičku pilo, občas někdo přijel, srozuměn s diskvalifikací... Taková mrtvá doba diskusí a matematických záhad. Již s prvními itineráři jsem si, opět, jak jinak, doložil svoji nezměrnou inteligenci a předvídavost, když se potvrdila má slova, že číst důkladně itinerář se vyplácí. Ač dojeli všichni klasifikovaní v rozmezí cca 150 minut, rozdíl ve výsledných časech byl s přičtením, resp. odečtením bonusových minut takřka 600 minut. Ukázalo se tedy, že letošní bonusové kontroly udělaly své a závod tím, doufám, získal na atraktivitě. Nebylo to prostě o tahání plynem, ale taky hodně o makovici a o to mi šlo! Věděli to i závodníci. Již v cíli bylo jasné, že ne ten, kdo první přijel, se taky na předních příčkách umístí. Důkazem toho je Fernet, který dokončil závod 2 minuty před stanoveným limitem a přesto skončil na pátém místě!!! Mimochodem to pro mě bylo největší překvapení, protože jak si ještě v Kunžaku tu cestu plánoval, předpokládal jsem, že ho bez peněz a vysíleného budeme v neděli vyzvedávat někde v Albánii. No a vidíte, zadařilo se! Vše jsem tedy spočítal, DOUFÁM ŽE DOBŘE, bo letos sem to všechno písemně zaznamenal a případné stížnosti tak budou mít reálné opodstatnění a já tak budu vystaven oprávněné kritice. Ale poučen předchozími ročníky prohlašuji, že prvního panáka a velké pivo jsem pojal až po sečtení itinerářů!!! Výsledky tedy byly známé, teda mně a nic nebránilo svolání bandy nejdříve k hromadnému focení následně k oficiálnímu, slavnostnímu a neopakujícímu se vyhlášení výsledků.

Jako první byli ohlášeni diskvalifikovaní. Již dříve bylo zmíněno, že letošní závod byl náročný co do povětrnostních podmínek a není se tedy co divit, že někteří z pilotů podlehli výzvám baťůžků k ukončení akce a po cestě nechtěně zaparkovali v některém z motelů, by svoje polovičky náležitě v hotelových sprchách zahřáli a maskovali tím vlastní nemohoucnost a nedostatek odvahy či odhodlání... Ne, vážně... Fakt to bylo drsný a když jsem viděl po dojezdu, jindy příjemnou a roztomilou Vílu, kterak odhazuje svršky s výrazem mongolského nájemného zabijáka ovcí a nereagujíc na mé vtipné poznámky dožadovala se sprchy, nebo zastřelení, chápu, že některé posádky, které podcenily vybavení, vzdaly. Fakt bylo tý vody moc... Tedy jediným z diskvalifikovaných závodníků, u kterého nešlo o nepřízeň počasí, ale dyslexii, způsobenou oblouzněním

a tedy byl diskvalifikován zcela v souladu s pravidly, byl Guzzini, bo Havlíčkův Brod fakt není to stejný, jako Havlíčkova Borová. Už jeho odpověď na jméno člena Divadla Járy Cimrmana – "Fišerová" dávala tušit, že něco není v pořádku. Nejen proto, že v Borové je starostou Brukner, ale i proto, že žena v ansánblu výše zmíněného spolku nikdy nebyla a asi už ani nebude. Následovali i ostatní diskvalifikovaní, z nichž většina nakonec na vyhlášení dorazila, i když již vozmo a v suchém. Kdoví, co je na Pohádku tak hnalo, ale jistě nebudu od pravdy daleko, tipnu li si... báječnou, přátelskou atmosféru, povídání s kamarády a divotvorná příroda... (v překladu pro méně chápavé – prase a rum).

A v  tento okamžik již na improvizované podium defilovali jednotliví účastníci, umístnění v druhé, či třetí desítce, jejichž pořadí není vůbec důležité a proto ho samozřejmě naleznete v přiložené tabulce. Ale budiž všem ke cti, že letošní "závod" skutečně neznal vítězů a poražených... Po skupinách si tedy jednotlivci i dvojice s podobnými výslednými časy přebírali památečná trička a drobné tekuté dárky a postupně se tak snižoval okruh těch, kteří mohli pomýšlet na mety nejvyšší. Od 10. místa již atmosféra houstla a nejedna tvář zrcadlila zklamání nad vyhlášením "příliš brzy" a tím ztrátu šancí na poháry a hodnotné ceny. Nebudu to protahovat, vše je ostatně vidno na fotografiích v galerii a proto jen telegraficky k tomu důležitému. 3. flek (a to bylo naposled, co mohli cenu vyhrát autaři) sestava Luciaska, Dawe a Smajlik, 2. flek vo prsa Kim, 1. flek ženy Blanka a 1. flek celkem Zip s Emou. Čestné uznání, a tak to bylo po loňských povalečích koncipováno, získala jediná padavka – Mariano. K tomu také katalog motocyklů, aby měl na další ročník z čeho vybírat. No a na závěr vyhlašování přeci to nejdůležitější – Bludička roku. Letos, věřte mi, nebylo jednoduché ji získat. Pozdější držitel nejen, že dojel těsně před ukončením časového limitu, ale musel také projet pouze povinné kontroly a také špatně odpovědět na většinu otázek. Balancoval na hraně diskvalifikace a budiž mu tedy Bludička zaslouženou odměnou! Jako každý rok čekaly na Bludičku výjimečné ceny, krom obligátních triček a myslím nějakého toho alkoholu, to byly speciální DVD "Bludička" s pohádkovou televizí Etnou, dále pak kompilace z večerníčků "Tuláček" ale hlavně - a za to děkuji kolegovi Slamovi, kterého to nejen napadlo, ale cenu i zajistil, domluvil a zrealizoval - oficiální dárkový certifikát znojemské nemocnice k bezplatnému vyšetření na pohlavní choroby. Jak vidno z obrázků, není to žádný vtip, ale skutečně s paní doktorkou domluvená, podepsaná a orazítkovaná akce. David, respektive jeho baťůžek, z poukazu měli velikou radost... David, kdoví proč, větší... A tak již nezbylo, než naplnit kalich hořkosti do dna (Fernet v poháru), a to doslova, a ukončit oficiální část závodu ITT.

Oficiality tedy byly za námi a konečně jsme se mohli začít věnovat činnostem bohulibým, až mne napadá něžným a kulturním. Když se ta kudla do toho prasiska zaboří, přátelé, to je přímo kulturní orgasmus. Von to ten Roman fakt umí uvařit, to se rozpadalo na jazyku, samý soft to bylo, no posuďte z obrázků. Šici se olizovali a chodili si pro nášup. Jak jsem si v 5 odpoledne, kdy Roman tu obludu přitáhl myslel, že 85 kg na jehle pro cca 40 lidí a 20 bab je přehnaný úkol, tak to sem se teda šeredně spletl. Přes kilo masa na osobu zmizelo do rána jak erteple z družstevního pola a mastný huby sem viděl ještě u snídaně... Co se týče nápojů jsme se myslím taky neflákali, postupně došel rum, Jelzin, zelená, pak rum dovezli, bohužel... Fernet vokolo mňa furt króžil jak Supi nad Hátatitlou a tak byl pro mne večírek stále náročnější a náročnější. Včas jsem ovšem zaregistroval pokusy určitých jedinců o tanec. Sám tanci rozumím, tančím dobře, tančím rád,... ale co předvedly některé dvojice, musím, vzhledem k nutnosti zachovat určité dekorum, eufemicky nazvat poněkud "nedokonalým" tanečním stylem. Nejde tak o styl držení páru, taneční kroky, či nevhodný oděv, ale většina tanečníků si jako partnerky vybírala osoby stejného pohlaví, případně provozovali tanec ve trojicích, či skupinách, bez zjevné choreografie a řádu, což mne, bývalého tanečního guru proslavené školy Luboše Koudelky v Kuřimi, dohánělo k šílenství. Naštěstí byl v místě ten, jenž se ujal výuky zanedbaných motorkářských pulců a rozhýbaje svoje atletické tělo do zrychlujících se kružnic, předvedl elévům sálů, kterakto by rytmus podporovati měli a jakže je nutné tance se účastniti tak, aby matky a tchýně v sále uraženy nebyly a svoje dcery i pro příště k dispozici těmto kratochvílím v užití daly... Zkráceně řečeno – vožralí dobytci se motali po place jak Maďaři v blatě a Prezident jim vokázal, ja se správně trsá v Lančově.

Hodina pokročila, zábava dosahovala vrcholu. Moje žena byla olizována mými, do té chvíle ještě kamarády, v útrobách sálu, já jsem si povídal s nejlepším přítelem, někteří účastníci vykazovali otravu prasečím masem, lidé se pomalu měnili v upíry, někteří byli dokonce sprostí až obhroublí, fotili co neměli a tak jsem uznal za vhodné myslet na zítřejší den a předpokládanou kontrolu policistů hned při výjezdu z lesa a šel zkontrolovat ubikaci. Co se dělo venku dál nevím, odmítám se to dovědět a rozhodně za to nenesu odpovědnost. Ale příště, pokud by to bylo možný (Fernete, ty kurvo), bych se toho třeba taky rád zúčastnil.

Ráno bylo, tak jako snad každý rok, výsměchem předchozímu dni. Zoncna rumplovala jak blbá, což většině lebek vstávajících nešlo zrovna k duhu a celou situaci vystihuje glosa mé krásné manželky, kterážto rozlepiv ráno víka řekla jen: "Já jsem pila rum". Kdo ji zná lépe (a doufám, že vzhledem ke kvalitě noci takových jedinců není mnoho) ví, že to hovoří za vše. Naštěstí paní domácí umí tu česnečku excelentně a tak jsme se postupně propracovávali do stavu, ve kterém je možné sbalit věci, najít klíče, zaplatit a promyslet si, zda nám to všechno stálo vůbec za to. Pravda, někteří ještě zavzpomínali na pěkné chvíle uplynulé noci

a vědomi si posledního místa na kartách fotografických aparátů snažili se vykouzlit dojem pohody,

ale většina se již navracela do normálu všedních dní a postupně se smiřovala s faktem, že ITT 2009 je u konce a my se musíme navrátit do hnusné brutality všedních, pracovních dní. Naštěstí ale tyto smutné myšlenky zažehnal poslední bod plánovaného programu, který byl schválně ponechán na konec víkendu a navazoval tak na minuloroční vystoupení Dua Carmen. Ano, tentokrát jsem myslel na ženskou část osazenstva ITT a do programu začlenil individuální vystoupení mužské části jednočlenného souboru akvabel národního sboru plavců-seniorů české republiky. Vystoupení bylo myslím poutavé a choreograficky zvládnuté a nebýt nucené přestávky, způsobené vzhledem k věku omluvitelnými inkontinenčními problémy umělce, dala by se produkce označit za naprostý vrchol víkendu.

Odjezd. Děti pláčou, Jarda si dává dalšího ruma, lákajíc poslední opozdilce k setrvání do pondělka, ovce se po bujaré noci třesou a doufají, že někdo v noci opět ohrádku přeleze a ve vlně je polaská, lesy šumí a jemný bzukot převážně řadových čtyřválců dává tušit, že něco končí, aby další, nová kapitola mohla zanedlouho začít. JOJO, miláčci, já vám nedám pokoj. Zase všechny zájemce proženu po vlastech českých a nové vifikundace si do dalšího ročníku namyslím, abyste snad nezakrněli a nesnížili se jen k tomu "obyčejnýmu" sjíždění a brázdění silnic, silniček, cestiček a pěšin.

Tímto vás tedy všechny, jak ty, co se zúčastnili, tak ty, co jen tuto reportáž až sem dočetli a diví se, proč se banda šílenců oddává takovéto kratochvíli, zvu na šestý ročník Illegal Tourist Trophy Tour 2010, kterážto se bude konati 20. – 22.8. 2010. Samozřejmě, že se veškeré informace k uplynulým ročníkům i k tomu následujícímu dočtete na oficiálním webu ITT na adrese www.itttour.cz.

Závěrem bych chtěl všem převelice a upřímně poděkovat!!!!!! Moc si vážím toho, že jste přijeli, že jste vytvořili báječnou atmosféru, nezlobili, hodně pili a že jste mi, prostřednictvím Zuzky, veřejně poděkovali za organizaci.